Neměli bychom se zaměřit i na něco jiného, než je samotný výkon?

Je jasné, že každý člověk potřebuje sám sebe podle něčeho hodnotit. Kuchařka je spokojená, když se jí povede dobré jídlo. Elektrikář zazáří hrdostí, když se po jeho práci úspěšně rozzáří všechna světla v domě. Manažer se zapýří, když firma pod jeho vedením získá důležitou zakázku. Zkrátka, pokud dosáhneme nějakého úspěchu, rázem se to odrazí na našem sebevědomí a můžeme na sebe být hrdí – něco se nám povedlo, nejsme tedy úplně k ničemu a jsme důležití.

Nemusíte zvládnout všechno

Problém je, že ne každý je tak úspěšný. Průměrný člověk nezaznamenává úspěchy každý den. Naopak mnohem víc věcí nestihneme, uděláme špatně nebo s nimi nejsme ani přes naši největší snahu spokojeni. Život není vždy růžový a musíme se s ním častěji prát než si ho užívat.

Proto si mnoho lidí klade otázky, proč právě oni jsou takovými smolaři, proč se jim nic nedaří, proč jsou tak neschopní a proč je toho na ně pořád tolik, že nestíhají a ani nevědí, co dělat dřív? Jenže přesně tyto negativní myšlenky jsou schopny uvrhnout nás do depresí a jiných nechtěných psychických stavů, které nemusejí končit dobře.

Berte to s nadhledem

Pokud je to i váš případ, zkuste se začít dívat na svět jinýma očima nebo aspoň z jiného úhlu pohledu. Všichni vědí, že nejste superman. Všichni vědí, že každý člověk má jen určité kapacity. Každý potřebuje někdy odpočívat. Každý někdy pohoří. A neustálá vítězství patří spíš do říše fantazie než do reality.

Cesta je cíl

Začněte to brát tak, že i cesta je cíl. Nenakládejte si toho na sebe tolik. I dílčí úspěchy se počítají. A je lepší postupovat pomalu než se z toho nakonec zhroutit.

Což se dá vztáhnout do všech oblastí života. Třeba když už po sto padesáté začínáte hubnout a zase to nezvládnete – ale i ten drobný pokrok, kterého jste dosáhli, se počítá. Je zkrátka třeba užívat si každý krok, každou cestu a uvědomovat si, co dobrého nám přináší. Každá cesta je totiž cíl, jen si to obvykle neuvědomujeme a ženeme se bezhlavě dál a dál.