Je naprosto normální, že jednou přijde čas, kdy se na sebe podíváme do zrcadla a řekneme si, že bychom už vážně měli začít hubnout. Pokusíme se o to, a buď se nám to podaří nebo ne. Ale v dnešní době panuje dost podivný trend, který nás nutí hubnout téměř neustále, protože nikdy nevypadáme dost dokonale. Ocitáme se v začarovaném kruhu, kdy nás jídlo děsí a pohyb se pro nás stává nenáviděnou nutností.

Kdo hubne ze zdravotních důvodů nebo proto, že už si připadá příliš nadměrný a chtěl by aspoň pár kilo shodit, ten na to jde dobře a většinou s rozumem. Ale takových lidí je čím dál méně. Dnešní doba nás totiž do hubnutí doslova nutí, a kdo nehubne a nevypadá tak dokonale jako modelky v časopisech a na billboardech, ten je za divného a ošklivého. Řeší to zejména ženy, které se tak ocitají v nekonečném kolotoči hubnutí, zakazování si mlsání a v kruhu zoufalství, že to zase nezvládly a zase je ničí jo-jo efekt.

Být normální není trendy

Mít normální postavu, tedy takovou s ideální váhou a ideálními proporcemi, by mělo být snem mnoha lidí. Nadváha je zdraví škodlivá, proto se většina z nás snaží hlídat jídlo a aspoň občas se hýbeme, abychom netloustli příliš. Ale žena, která má například šedesát kilo, je pořád z pohledu módních magazínů tlustá. Je nutné mít tak padesát, ne-li méně, přitom být naprosto souměrní, s plochým bříškem a dokonalou pletí. Co na tom, že ty modelky, které nás tak inspirují a de facto nutí do hubnutí, jsou z velké části produktem zručných grafiků pracujících s photoshopem. Tušíme to a i přesto chceme stejně vypadat jako ony a všechny oslňovat našimi úchvatnými křivkami.

Stres z jídla

Touha po dokonalé postavě, neustálá snaha zhubnout a deprese z toho, že jsme v cukrárně zase zhřešili, nás dostává do velmi stresujících situací. Přitom si sami neuvědomuje, pod jakým jsme tlakem. Přijde nám to normální, protože na sebe pohlížíme očima svého okolí. Ale spousta lidí má v podstatě hrůzu z jídla, strašně se hlídají, zakazují si mnoho důležitých potravin, trýzní svá těla a přitom se honí za snovým ideálem, kterého stejně většina lidí nedosáhne. Má to tedy nějaký smysl? Není lepší zamyslet se nad svým stylem života a nad sny, kterými nás krmí média?

Jídlo nemusí být náš nepřítel a pohyb zlo. Můžeme si obojí užívat, když to budeme dělat s rozumem a s nadšením a hlavně kvůli sobě samým a našemu zdraví, ne kvůli ideálům předkládaným nám okolím.