Kolik máte polštářů pod hlavou vy? Spíte raději na polštáři nebo bez něj? Nebo snad používáte zdravotní polštáře? Je zdravější spát na rovné podložce a nebo mít hlavu výš?

 

Všechno je to o zvyku

 

Je-li člověk od malička zvyklý spát určitým způsobem, může být těžké tyto zvyky změnit. Zvykání by nemělo trvat dlouho. Pokud se rozhodneme spát najednou jinak než doposud, je třeba si určit čas. Čas na to, aby si naše tělo mohlo dostatečně zvyknout. jednodušší to budeme mít, pokud změny nebudou příliš razantní a nebo naopak bude změna úplná. Pokud se například rozhodneme najednou odstranit veškeré polštáře, pak nám to půjde líp v případě, že změníme současně i matraci. Prostě komplet nové spaní.

 

Spánek je příjemný

 

Zdraví je jedna věc, ale pohodlí mnohdy druhá. Neměli bychom zapomínat ani na jedno. Koneckonců spánkem trávíme třetinu svého života. Tak ať to za to stojí. Pokud nastavíme změnu ve spaní a ani po pár dnech nepřijde kýžená úleva, pak je zřejmě něco špatně. Co je příjemné jednomu, nemusí jinému sednout.

 

O zdraví jde především

 

Co když se příjemně usíná, ale ráno se budíme rozlámaní? Pak je skutečně načase se svým spaním něco udělat. Nemusí jít o velké změny, ale i při těch malých bychom měli dbát na rady ortopedů. V dřívější době také lidé nespali úplně bez polštářů. Ale i když neznali moderní medicínu, přesto dodržovali několik základních pravidel. Páteř v oblasti zad by měla být na rovné podložce. Hlava by při spánku neměla být ani předkloněná, ale ani v zákonu. Podložka na spaní by měla být rovná a dostatečně pevná, abychom ve spaní nesjížděli.

 

Tak tedy polštář nebo ne?

 

Tady je odpověď individuální. Ale přesto i pro spáče bez polštáře, tak i pro podhlavník platí obdobná pravidla. Polštář pod hlavou by neměl být tvrdý, aby nedeformoval krční páteř. Pokud už se rozhodneme dál spát na klasickém polštáři, měl by dosahovat přinejmenším do oblasti beder. tak, aby naše páteř zůstala při spánku v rovině. Bez ohledu na sklon k podložce.

 

Zdravý a hlavně příjemný spánek nám nikdo nenaordinuje. Ten si musíme zařídit sami. Jak, to už je na každém z nás. Ovšem mělo by to být vždycky tak, aby nám to naše páteř nedala po čase znát nepříjemnou bolestí.