Mandarinky se u nás začali objevovat počátkem 19. století. S rozšířením lodní dopravy se exotické ovoce stávalo dostupnější a pro dopravu se volily právě druhy se slupkou, aby při přepravě příliš neutrpěli. Je zajímavé, že pomeranče si našli cestu do Evropy už v 16. stoleetí, ale mandarinkám zdomácnění trvalo. Původ mandarinek najdeme v Číně, ale dne se běžně pěstují na plantážích v jižní Evropě, Africe či Americe.

Pokud se na mandarinky podíváme z pohledu prospěšnosti pro organismus, pak je lze jednoznačně doporučit. Všechno ovoce je pro tělo dobré a prospívá. Při porovnání s pomerančem, na který jsou mandarinky nejpodobnější neuspěje tak dobře, ale rozhodně si nevede špatně. Vysoký obsah vitamínu C pomůže při boji proti infekcím a nemocím, ale plus mu přidává i přítomnost pektinu. Ten má schopnost vázat cholesterol, ale i těžké kovy, jako rtuť a olovo. Ty nám vlastěn mandarinka pomáhá dostat z těla ven. Nejenom pro tyto vlastně pektin často najdeme v pilulcích na hubnutí, nebo pro detoxikaci organismu.

Z pohledu přínosnosti mandarinky při dietě je třeba se podívat na složení. Ve 100g mandarinky (celé, ne džusu) najdeme:

Nejětším podíl v mandarince má přirozeně voda, té je tam přibližně 85%. To je při dietě velmi dobrá vlastnost, jak už totiž víme voda má nulovou kalorickou hodnotu. Horší je to už ale s celkovou kalorickou hodnotou, jejíž výši pomáhá především vyšší poměr cukrů. zde bude pomeranč mírný vítěz. teoreticky bychom mohli sníst kolem 40 mandarinek za den a stále bychom se vešli do doporučené denní dávky, ale cukry nám to kazí. Tam totiž narazíme na doporučenou denní dávku už po patnácti mandarinkách.

Jako u většiny ovoce se tedy dá říct, že při dietě neuškodí v malém množství. Jedna dvě mandarinky denně jsou v pořádku, ale nahrazovat jimi běžnou stravu nelze. Taky čerstvou zeleninu nenahradí ani náhodou - taková mrkev má glykemický index takřka poloviční. K televizi si tedy na chroupání zvolte radši ji.