"Nemám čas"

Prvním a poměrně častým typem snídaňáře je "nemám čas". To je totiž jeho typická výmluva, proč vlastně nic moc nesnídá a první jídlo, které do sebe dostane, je obvykle něco sladkého ke kafi v práci. Nemít čas na snídani se mu ale vymstí později. Tělo není hloupé a bude chtít doplnit energii jiným způsobem - řekne si proto třeba o něco sladkého v průběhu dopoledne. A cukrem moc prospěšných látek tělu nedodáte.

Kafíčkář

Podobně jako "nemám čas", kfaíčkář obvykle přeskakuje snídani v podobě jídla. Bohatě mu stačí kafe. Respektive bez kafe nenastartuje, aspoň to tvrdí. Kafe na snídani, kafe ke svačině, kafe po obědě, kafe jako odpolední svačina a kafe navečer. Překafováním se kafíčkář snaží zaplácnout si žaludek, díky mléku se mu to aspoň trochu daří. Co se mu také daří, je vypěstovat si závislost na kofeinu. Ale co se týká snídaně, tam kafíčkář sám sobě škodí. Tělo si z kafe moc živin nevezme.

Požitkář

Oproti předchozím dvěma, požitkář snídá. A to až moc. Krajíc chleba namaže margarínem, na to přidá tavený sýr a plátky salámu. K tomu čaj s několika kostkami cukru a snídaně, alespoň ve své základní podobě, je na stole. Požitkář tímhle ale nekončí, vždyť ke snídani je potřeba ideálně i něco sladkého. Bábovka nebo buchta je proto ideální součástí snídaňové tabule.

Rádoby dietář

Poznáte ho podle různých druhů cereálií a chucených müsli, které má k snídani nachystané. Zalité mlékem je pak k snídani žvýká a věří tomu, že to je ta nejzdravější snídaně, jakou si může dát. Nepřipouští si, že něco označené jako "cereálie" by mohlo být vyrobené z obyčejné mouky a cukru a "müsli" je pro něj symbolem zdravé snídaně. I to, které je vlastně z větší části směsí cukru, mouky a dalších přísad, aby mělo nějakou chuť.

Rohlíkář

Bez čerstvého pečiva nemá snídaně cenu. To by mohlo být heslo rohlíkáře. Právě housky, rohlíky nebo žemle musí ke snídani mít. Hezky, jak byl zvyklý od mala - třeba namazané máslem a džemem. Vždyť právě tak má vypadat snídaně... nebo ne?