BMI neboli Body Mass Index je jistě nejznámější a pravděpodobněji i nejpoužívanější metodou pro určování nadváhy a obezity. Je pozoruhodné, že tento vzoreček, který se stále těší všeobecné popularitě, vznikl již před více než 160 lety, kdy jej vytvořil belgický matematik Adophe Quetelet (ale vychází z ještě staršího tzv. Brocova indexu). Je však i dnes tento index dostačujícím ukazatelem problémů s váhou?
BMI, který je primárně určen pro statistické účely porovnávání váhy lidí bez ohledu na výšku, je dnes užíván i mnohem více „lékařsky“, jako indikátor podváhy, ideální váhy či nadváhy. Je však pro účely diagnostiky jedince skutečně vhodný? Než se pokusíme odpovědět, pojďme se podívat, jak BMI vlastně funguje.
Jedná se o velmi jednoduchý matematický vzorec, který lze slovy vyjádřit jako „hmotnost v kilogramech děleno výška jedince v metrech na druhou“, tedy:
BMI = kg/m2
Výsledné číslo je pak nutné porovnat s tabulkou, podle níž se dozvíte, v jakém „váhovém pásmu“ se nacházíte:
- Méně než 16,5 = závažná podvýživa
- 16,5 – 18,5 = podváha
- 18,5 – 25 = ideální váha
- 25 – 30 = nadváha
- 30 – 35 = lehká obezita
- 35 – 40 = střední obezita
- 40 a více = morbidní obezita
Spočítejte si BMI online pomocí této kalkulačky: Kalkulačka výpočtu BMI
BMI jako predikátor onemocnění
BMI se používá nejen pro určení nadváhy (apod.), ale také jako predikátor rizika onemocnění různými chorobami. V USA je statisticky z hlediska dlouhověkosti ideální rozmezí 18 – 27 (u Evropanů do 25). BMI dokáže poměrně dobře sloužit jako ukazatel rizika srdečních a cévních onemocnění a obecně nemocí spojených s nadváhou a obezitou, nebo naopak s podváhou (řídnutí kostí, hormonální potíže u žen, nedostatek živin nebo poruchy jejich vstřebávání, oslabení imunity atd.). Složitější je situace například u osteoporózy a zlomenin, kterými zřejmě nejméně trpí osoby s mírně vyšším BMI než je optimum. Nejistota panuje například v případě onemocnění dýchacích cest.
Je velmi zajímavé, že tabulka pro BMI a také souvislost s onemocněními může být poněkud odlišná napříč rasami. Například domorodí Australané jsou výrazně ohroženi metabolickými poruchami již při BMI nad 22. U Asiatů je rozsah optimální váhy zase užší než u Evropanů – konkrétně 18,5 – 23.
V čem je BMI nedostačující?
Již na první pohled je patrné, že dat, která vkládáme do vzorce, je žalostně málo. BMI nepracuje s věkem ani pohlavím, natož pak se zdravotním stavem, stavbou těla, poměrem tuků a svalů a bezpočtem dalších faktorů, které jsou velmi zásadní. BMI je nejvíce matoucí zejména u:
- Příliš mladých nebo příliš starých osob
- Aktivních sportovců
A to nejsou zdaleka jediné dvě skupiny. Jen pro příklad – svaly váží mnohem více než tuk, profesionální sportovec tak může vykazovat závratné hodnoty BMI, přestože bude mít dokonale atletickou postavu, nejvíce jsou tyto rozdíly patrné u sportů, jako je například kulturistika, kde je podíl tuků vůči svalům v obrovském rozkolu. Pro děti se pak používají speciálně upravené a velmi složité vzorce (např. Rohrerův index).
K čemu je BMI vhodné?
BMI nelze odsoudit ani vzdor četným nedostatkům. Statisticky je to užitečný nástroj a pro „průměrného“ jedince (zdravý dospělý člověk, fyzicky průměrně aktivní) může být prvním signálem, že je něco v nepořádku. Výhodou je v tomto případě také právě jednoduchost vzorce, který si zvládne vypočítat každý. Zjistíte-li, že se vaše BMI vychyluje, je to podnět k podstoupení zevrubnějšího vyšetření.
Alternativy k BMI
Ačkoli jsme použili slovo „alternativy“, vhodnější by bylo následujícími vzorci výpočet BMI doplnit, nikoli nahradit. Poměrně známý a velmi užitečný je tzv.:
WHR index – tento vzorec hodnotí poměr obvodů boků a pasu a odhalovat tak rizikové postavy.
WHR = obvod pasu v cm/ obvod boků v cm
Výsledkem je několik možných typů postavy.
- Periferní typ – méně než 0,75 u žen; méně než 0,85 u mužů
- Vyrovnaný typ – 0,75 – 80; 0,85 – 90
- Centrální typ – 0,80 – 0,85; 0,90 – 0,95
- Rizikový typ – nad 0,85; nad 0,95
Hodnotu WHR index zjistíte pomocí této kalkulačky: Kalkulačka výpočtu WHR indexu
Periferní typ je „hruškovitý“ tvar postavy, kdy se tuk hromadí na hýždích a bocích. Nevýhodou je, že tento tvar je podmíněn geneticky a tuk z těchto míst budete jen opravdu těžko odstraňovat. Výhodou je, že tento způsob ukládání tuků je zdravotně méně rizikový než ostatní.
Vyrovnaný typ značí rovnoměrné rozložení tuků. Centrální typ pak mírně větší hromadění tuků na břiše a rizikový typ je pak takový, který nejvíce tuků hromadí na břiše, čímž je nejvíce ohrožen chorobami spojenými s nadváhou a obezitou.
Nevýhodou WHR indexu je, že prakticky nedokáže dostatečně dobře určit, zda máte nadváhu či obezitu apod. (zejména u vyrovnaného typu). Určuje především typ postavy a způsob ukládání tuků.
Novinkou je pak takzvaný ABSI index, který šikovně kombinuje právě BMI a WHR index. Vzorec je ovšem poměrně značně složitý, ale na internetu si jej lze vypočítat.
Autor textu: Marek Hrečka, www.bezhladoveni.cz
