Den svatého Štěpána se slaví snad v téměř všech evropských zemích. Jeho tradice je stejně stará jako samotné Vánoce a právě tento svátek je spojován s veselím.

Už pohané ho slavili: tento den totiž kdysi začínal rok a měnila se služba čeledínů a děveček. Odtud známé pořekadlo "Na Štěpána není pána." Na Štěpána také končil vánoční půst a začínalo veselí.

K charakteristické atmosféře venkovských Vánoc patřilo pastýřské vytrubování nebo také koleda. Pastýři si takto chodili dům od domu pro výplatu a koledou se otevíralo veselí. Z darovaných předmětů se také odhadovalo, co koho čeká a nemine.

Dary dostával i dobytek. Krávám a koňům se dávaly oplatky se zapečeným lístkem petržele, trocha medu, chleba, ovoce i sůl. Děkovalo se ale i ostatním zvířatům, dokonce i stromům - těm se házely zbytky jídla.

V 19. století byla svatoštěpánská koleda v našich zemích velkou společenskou událostí. Rodiny se tento den chodily navštěvovat, vyměňovat si dárky a přát si mnoho úspěchů a zdaru. Vánoce tak vlastně začínaly adventem, vrcholily na Štědrý den, ale pokračovalo se právě koledou na sv. Štěpána a končilo až na Tři krále.

Nesmíme zapomenout ani na jídlo. Na den sv. Štěpána se obvykle podává pečený krocan, husa nebo kachna, případně pokrmy z jiných druhů masa. Hodně záleží na krajové nebo rodinné tradici, na Štěpána totiž už není tak striktně dána tradice, co se jí. K veselí totiž patřila i pořádná hostina a ta bývala v každím kraji jiná.

Přejeme veselé prožití Svatoštěpánského dne!