Dnešní společnost nás často tlačí, abychom byli ve všech oblastech dokonalí. Hodněkrát to nejde a víme, že dokonalí být nedokážeme, ale přesto se o to neustále snažíme. Chceme předčit konkurenci, kolegy, příbuzné, být nejlepší v práci i v péči o rodinu. Ale neuvědomujeme si, jaký nápor je právě toto na naši psychiku.

Perfekcionisté to mají v životě těžké. Mají v povaze, že se vždy a ve všem snaží být nejlepší. Musí dotahovat úkoly včas, do nejmenších detailů a v co nejvyšší kvalitě. Chtějí, aby na jejich práci nebyla shledána jediná chybička. Doma to mají nablýskané, zahradu jako z katalogu, děti se snaží vést ke stejné dokonalosti. Ale v současnosti se tento trend přelévá i do většinové společnosti – i ti, kdo nemají perfekcionismus v povaze, jsou svým okolím často tlačeni ke stejným postupům a stejným snahám. Což není příliš psychicky zdravé.

Zklamání ze sebe

Spousta lidí se snaží fungovat a pracovat tak, aby jejich výkony a výsledky byly co nejlepší, ačkoliv je to pro ně více než náročné. Což znamená, že jsou často přepracovaní, vyčerpaní, špatně už se pak na práci soustředí a dělají zbytečné chyby, zanedbávají kvůli povinnostem rodinu. A nebo se pod vlivem internetu snaží fungovat jako jejich virtuální vzory a chovat se dokonale, pečovat perfektně o domácnost a všechno stíhat.

Ale reálný život vypadá jinak. Když takoví lidé nezvládají dostát svým vlastním očekáváním, jsou sami ze sebe zklamaní, vyčítají si svá pochybení a uvažují, proč právě oni jsou tak nedokonalí.

Toxické myšlenky

Všechny myšlenky, v nichž sami sobě vyčítáme neschopnost, nedokonalost a naši vlastní zbytečnost, jsou takzvaně toxické. Aniž si to uvědomujeme, velmi si jimi škodíme. Podtrhávají naše sebevědomí, ničí naše povědomí o sobě samých, snižují náš pojem o naší vlastní hodnotě. Čím víc se člověk snaží být ve všech ohledech dokonalý a čím víc to nezvládá, tím víc mívá takových toxických myšlenek. Což je nejrychlejší cesta k následnému zhroucení, vzniku depresí, úzkostí a dalších psychických poruch.

Dokonalost netřeba

Abychom se z tohoto začarovaného kruhu dostali, je potřeba uvědomit si, že úplná dokonalost je fikce. Není reálná. Lidé nejsou roboti a každý jsme jiný. To, co vidíme na webu či sociálních sítích, je častokrát smyšlené nebo upravené tak, aby vyniklo jen to pozitivní. To, co máme za úkol dokončit v práci nebo udělat pro rodinu, je leckdy přehnané.

Na prvním místě bychom měli být my sami, naše psychická pohoda, klid a vyrovnanost. Nevadí, že nejsme dokonalí – stačí být dostatečně dobří, abychom vyhověli rozumným požadavkům, uměli pečovat o své blízké a měli z toho všeho uspokojující pocit.