Stejně jako každý rok, i tentokrát slavíme 2. listopadu Svátek zesnulých neboli Dušičky. Pro mnoho lidí, kteří těsně předtím ztratili někoho blízkého, to ale může být poměrně traumatizující den. Stejně tak je dobré vědět, jak na toto datum připravit malé děti.

Halloween do našich končin zcela nepronikl a na strašidla si v ten den hrají tak maximálně děti ve školách a školkách. Dušičky neboli Památka všech věrných zemřelých zaujímá v naší historii své pevné místo, a to už od roku 998, kdy tento svátek zavedl sv. Odilo, tehdejší opat z Cluny. Ostatně, svátek Všech svatých slavili 1. listopadu už staří Keltové, kteří se touto oslavou loučili s létem a vítali nový rok nazývaný Samhain. Nebyla to tedy žádná smutná, trudomyslná sešlost, ale skutečná, velkolepá oslava.

Vzpomínky na naše blízké

Když dojdeme k poznání, že lidský život nejen není nekonečný, ale je velmi křehký a může nečekaně skončit, je to pro většinu z nás obrovský šok, se kterým není snadné se smířit. Pokud nás navíc postupně začnou opouštět naši příbuzní, musíme se náhle naučit dívat se na náš život úplně jinak než dosud. A protože ty, se kterými jsme dlouho žili a milovali je, máme stále v srdcích a myslích, je dobré (a psychicky očistné) si je jednou za čas připomenout a vzpomenout si důkladněji na to, jací byli a co vše nám za svého života dali.

Právě pro tuto tichou vzpomínku je čas Dušiček jako stvořený. Nemusí jít jen o ten jediný den, ale třeba celý týden, kdy už je venku chmurno, brzy se stmívá, padají barevné listy, víc fouká a víc prší a my se rádi schováme do tepla a pohodlí našich domovů. To je ideální čas k rozjímání o životě a smrti, o tom, co jsme s kým zažili, co pro nás znamenal, co dobrého nám dal do života a co jsme na něm nejvíc milovali.

Vzpomínky zůstanou

Bylo by chybou snažit se zbavit vzpomínek na ty, kteří už nám odešli. Právě tyto vzpomínky nás budou doživotně hřát u srdce. Proto pokud na Dušičky vyrážíte na hřbitov zapálit svým zesnulým svíčku, vezměte s sebou i své děti a povídejte si s nimi bez rozpaků o tom, kdo v hrobě leží, jaký byl, co dobrého udělal a proč jste ho měli rádi. Děti to pochopí a potřebují porozumět tématu smrti. Nesnažte se klamat je a předstírat, že smrt neexistuje – jen pokud k nim budete upřímní, pochopí to a nebudou se bát.

Dušičky proto pojměte jako rodinnou sešlost a den, kdy je hezké zavzpomínat si na všechno hezké a dobré a kdy je ideální připomenout si, že nikdo z nás tu nebude věčně – ale to vůbec nevadí, protože v myslích svých blízkých budeme žít navždy a naše „dušičky“ se jednou zase někde setkají.