Odborníci pořád dokola tvrdí, že hubnutí může být snadné a radostné, že se v žádném případě nebudete trápit hlady, že vás to bude bavit a objevíte nejen spoustu nových chutí, ale najdete i radost z pohybu. Přesto se řada lidí hubnutí děsí a spojují si ho především s hladověním, nuceným odpíráním si všeho dobrého a stravou, která jim moc nechutná.

Pohyb je pro značnou část populace noční můrou a při vyslovení slova cvičení se nám hned vybaví školní hodiny tělocviku. Jsme pohodlní, lenošíme u televize, povalujeme se na terase a někdo nám bude tvrdit, že si máme jít raději zacvičit? A třeba na hodinu? To se přece ani nedá přežít. Natož pětkrát týdně. To už každého lenocha obcházejí mdloby a zaříká se, že se k ničemu podobnému nikdy nesníží. Natož změnit jídelníček a začít jíst podle dietních pravidel, hodně syrového ovoce a zeleniny, bez uzenin a sladkostí. To přece nejde ve zdraví přežít, z toho se člověk musí zbláznit a uzoufat. Ale to si jen namlouváme a náš zpohodlnělý mozek se nás snaží všemi způsob odradit, aby dál dostával své dávky jídla, které ho činí šťastným. Jenže hubnutí skutečně může být radost a zábava, stačí se jen odhodlat a dát se do toho – a to podle svého rozumu a bez odpírání si toho, co máme rádi.

Přepněte si hlavu

Jak už jsme naznačili výše, je to v mozku. Je to v naší hlavě. Pokud se nám nechce hýbat se a jíst zdravěji, tak nás v této myšlence náš mozek bude všemožně utvrzovat. Ono totiž právě mozku vůbec nevadí, že máme 150 kilo a cpeme se čokoládou. Ale zbytku těla a dalším orgánům to vadí dost, nemluvě o našem nehezkém vzhledu. Takže v první řadě musíme přesvědčit sami sebe, že zhubnout skutečně chceme, že se do toho konečně pustíme a že to nebude muset být útrpný proces plný hladovění a smutku. Musíme nasbírat dostatek relevantních informací ze svého okolí, od odborníků či z internetu, abychom sami sebe dokázali přesvědčit, že je to dobré rozhodnutí a že nám to prospěje. A že nás to bude bavit.

Postupné hubnutí

Řešením není hladovka ani přísná dieta. Pokud na to půjdete takhle, dlouho to nevydržíte a rychle shozená kila se vám ještě rychleji vrátí (jo-jo efekt je zákeřný). Mnohem lepší je jíst tak, aby tím netrpěl ani mozek ani tělo. Takže postupně upravovat jídelníček. Zmenšit porce, ubrat různých nezdravých jídel, přidat naopak něco zajímavého zdravého. Jíst podle vlastního úsudku a s cílem zhubnout – pomalu, ale trvale.

Pokud na to půjdete takhle, váha vám skutečně začne jít dolů a vy přitom nebudete mít pocit, že trpíte a že si něco odpíráte. I kdyby to mělo trvat tři roky než shodíte třeba kýžených dvacet kilo – je to přece úspěch. A za tu dobu si na nové stravování tak přivyknete, že už nebudete toužit vrátit se k přejídání. A pokud k tomu zařadíte do svého denního programu i nějaký ten pohyb, vyplatí se vám to, protože se vám podaří zpevnit postavu a budete se cítit lépe. A pohyb rozhodně není jen školní tělocvik, pohyb vás totiž může těšit.