Současná zdravotní situace ve světě netěší zřejmě nikoho. Už od začátku roku se po celé zeměkouli šíří zákeřný virus Covid-19, který si vybírá nemálo obětí. Jen málokdo je tak zcela klidný a bezstarostný, protože nakazit se můžete prakticky kdekoliv – a lék zatím neexistuje. Strach je v současné době přirozený – ale opravdu máte jen strach nebo už se u vás přerodil v úzkost či přímo úzkostnou poruchu? Ta totiž může být nebezpečnější než nemoc sama.

Strach je přirozená emoce, kterou občas pociťuje každý člověk. Je to jakýsi obranný mechanismus našeho těla, který nám zabraňuje dělat věci, které jsou pro nás nebezpečné, a dostávat se do situací, kdy si můžeme ublížit. Jenže každý strach dříve či později pomine – jakmile nám nehrozí ona děsivá situace, strach už nemáme. Případně jsme schopni ho díky pevné vůli překonat a dostat se o krok dál za to, co nás děsí. Ale úzkost, to je úplně něco jiného, i když zpočátku se projevuje úplně stejně jako strach, a proto je pro mnoho lidí velmi těžké ji odlišit.

Úzkostná porucha naruší psychiku

Úzkost v nás může vyvolávat prakticky cokoliv či kdokoliv. Ideálním příkladem ovšem může být současná pandemie koronaviru. Neustále čteme a slyšíme o jejím šíření, čteme o obětech, bojíme se o své blízké, vláda nás v rámci nouzového stavu odřízla od společenského života a uzavřela nás do našich domovů, lék je neustále v nedohlednu a my žijeme v nejistotě, kdy tento stav skončí a jestli se navíc nebude pravidelně opakovat. To nejsou pěkné vyhlídky a řada lidí je proto vyděšená. A je to přirozené. Jenže situace už netrvá jen den či týden, ale několik týdnů (či spíše měsíců), takže strach by měl dávno pominout. Pokud ho cítíte stále, je to už úzkost.

Úzkost se projevuje mnoha nepříjemnými pocity. Může nám bušit srdce, potí se nám dlaně, je nám nevolno od žaludku, stahuje se nám hrdlo. K tomu jsme v neustálém zajetí myšlenek právě na to, co nás tak děsí – neustále o tom přemýšlíme, nedokážeme to vyhnat z hlavy. Hůř se soustředíme a nedokážeme se z ničeho pořádně radovat tak jako dřív. A když se tomuto stavu nedokážeme ubránit, ale podléháme mu, může to narušit naše rodinné vztahy i fyzické a psychické zdraví.

Co se s tím dá dělat? Pomoci si můžete buď sami, pokud si přiznáte, že vás trápí právě tato potíž. Nebo se svěřte do rukou odborníka – psychologa či psychoterapeuta. Důležitá je psychohygiena, změna prostředí, pohyb na čerstvém vzduchu, snaha zaměřit své myšlenky jinam a uvědomění si, že náš strach je sice důležitý, ale neměl by ovládat a ničit náš život. Pokud toto dokážete, úzkost brzy pomine.