Když někdo užívá návykové látky, díváme se na něj skrz prsty a říkáme o něm, že je závislák a měl by se jít léčit, že by vůbec neměl být plnohodnotným členem naší společnosti. Jenže když se někdo cpe cukrem, pojídá neustále nějaké dorty, přeslazuje si nápoje a denně spořádá tabulku čokolády, nepřijde nám na tom nic špatného. Maximálně ho občas varujeme před tím, že si koleduje o cukrovku a bude obézní, jenže takoví „závisláci“ nad tím obvykle jen mávnou rukou a ve svých stravovacích návycích pokračují dál. A vlastně ani nic jiného dělat nemohou, protože na cukru se stali už závislými a jejich tělo ho po nich vyžaduje – pokud mu ho nedodají, jsou unavení, rozladění, nemohou se na nic soustředit a zkrátka potřebují svou „dávku“. A takových lidí je mezi námi víc, než byste čekali. A možná k nim patříte i vy – a to aniž byste to sami tušili.

Deset procent z nás

Vědci nedávno uveřejnili studii, podle které má vážné problémy s používáním a konzumováním cukru deset procent populace – tedy každý desátý člověk. To je závažné číslo. Zvlášť pokud uvážíme, co cukr s naším tělem dělá – nejen, že se kvůli němu tloustne, ale zapříčiňuje celou řadu závažných (civilizačních) onemocnění právě s již zmiňovanou cukrovkou. Většina lidí přitom nepoužívá přírodní sladidla, sirupy či třtinový cukr, ale klasický bílý cukr. K tomu kupujeme sladkosti, navštěvujeme cukrárny a podobnému stravování učíme i naše děti. Konzumace ovoce je v pozadí, i když i to je sladké a tělu může potřebný cukr dodat také. Ale mozek si navykne na svůj přísun sladkého a nechce se ho vzdát. A to je pak problém.

Pomůže abstinence

Pokud máte pocit, že se závislost může týkat i vás, ale nejste si jistí, zkuste zkrátka abstinovat. Omezte cukr na minimum, pokuste se nekupovat sladkosti a několik dní se jim zcela vyhýbejte. Pokud vám z toho bude fyzicky zle, budete unavení a nervózní, jste skutečně závislí na cukru. A pomoci si můžete jen vy sami díky změně jídelníčku a odstranění nadbytečného cukru z vaší stravy. Pokud to neuděláte, jednou tělo řekne dost a budete litovat, že jste nepřestali, dokud byl ještě čas. Je to vlastně stejné jako s těmi skutečnými návykovými látkami – kdo přestane včas, dokáže se ze začarovaného kruhu díky pevné vůli dostat a žije pak spokojeně a plnohodnotně dál (a kdo nepřestane, skončí jednou špatně).