Většinou si myslíme, že si za svou postavu můžeme sami. A u drtivé většiny lidí tomu tak je, protože když zkrátka necvičí a nezdravě jedí, tak tloustnou, jejich váha jde raketově vzhůru a s tím se pojí i různé zdravotní neduhy. Ale v některých případech je (nejen) obezita dědičná.
Někdy na ulici vidíme obézní dceru s obézní matkou. V první chvíli nás zřejmě napadne, že si obě rády dopřávají kupu nezdravých jídel, ale vzápětí nás možná trkne, že jsou nemocné. A že nemoc po matce zdědila právě dcera. Takže ať se snaží zhubnout sebevíc, prostě jí to nejde a nikdy nepůjde.
Jistě, nějaká ta nadbytečná kila zdravým životním stylem a cvičením shodit může, ale nadváha je jí geneticky dána a je jí ohrožena doživotně. A takových lidí je nemálo – podle jednoho průzkumu si v sobě genetické dispozice pro obezitu nese více než jedna třetina žen.
Cukrovka, infarkt, mrtvice
Obezita není tím jediným, co můžeme po svých rodičích podědit. Dědí se i další choroby, které mnoho z nás ohrožují na životě – zejména jde o zvýšené riziko postižení infarktem, mrtvicí či o onemocnění diabetem. Podle průzkumu více než 40 procent žen ohrožuje infarkt a mrtvice a mohou jimi být postiženy tedy s mnohem větší pravděpodobností než ostatní. Přitom tyto nepříjemné „příhody“ se častěji přisuzují mužské populaci a ženy je příliš neřeší. Což je ovšem chyba.
Pokud v rodině mají někoho, kdo nějakou z těchto nemocí prodělal, nesou si ji velmi pravděpodobně v genech. A v tom případě jim už od dětství mohou kornatět cévy, mohou se jim snadněji ucpávat krevními sraženinami (a tak jsou více ohroženy i trombózou) a často mají vysoký krevní tlak. Tato kombinace vede k tomu, že infarkt či mrtvice se u nich mohou objevit už ve velmi mladém věku.
Pomoc existuje
To, že váš otec či děd měl infarkt a další příbuzný zemřel kvůli mrtvici, neznamená, že je to i vaše budoucnost. Podle odborníků můžete veškerá rizika snižovat, a to dodržováním zásad zdravého životního stylu, když se budete poctivě hýbat a dodržovat další preventivní opatření (nekouřit, příliš neholdovat alkoholu a tak podobně). Sice se do toho chce málokomu z nás, protože jsme často líní a pohodlní, ale za snížení toho rizika to stojí, nemyslíte?